Naivní Brožová se provítězila k omezení nezávislosti soudů

Předsedkyně Nejvyššího soudu Iva Brožová má za sebou další díl boje s výkonou mocí. Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil neuspěl s kárnou žalobou na její prokazatelnou neschopnost v řízení soudu. Na první pohled se zdá, že Brožová opět zvítězila a kritici jejího pohledu na fungování soudní moci utrpěli další porážku v řadě. Ve skutečnosti však Brožová ve své krátkozrakosti otevřela ministrovi cestu k významnému omezení soudcovské moci, které může přerůst až v narušení dosavadní rovnováhy moci ve státě.

Iva Brožová Libor Teichmann, MAFA

Předsedkyně Brožová a následně Ústavní soud popřeli již ve sporu s prezidentem Klausem základní pravidla rozdělení moci, tak jak jej definoval Lock a upřesnil Montesquieu, zejména jejich vyvážení a vzájemnou kontrolu. To je bezpochyby velice zneklidňující a musím říci, že mě překvapuje, že nikde v ulicích nevidím obránce demokracie a dokonce ani v novinách jsem nezahlédl nikoho burcovat za obranu těchto základních principů.

Doktorka Brožová je v rámci nejen české, ale vůbec evropské justice zajímavým úkazem. Přesto, že neoslňuje svými kvalitami v oblasti práva či to alespoň před svými kolegy důsledně tají (i oproti mnoha soudcům krajských soudů publikuje jen naprosto minimálně judikátů), nezvládá řízení soudu po ekonomické (pokuty za prokázané chyby v hospodaření) ani personální stránce (soudce Kučera), stále se nejen drží ve své funkci, ale dokonce má i ve společnosti jisté uznání. To plyne zejména z toho, že se ráda staví do role bojovnice za nezávislost soudců na výkoné moci, tedy prezidentovi a vládě.

Tento boj by byl jistě mimořádně chvályhodný, jen kdyby jej paní doktorka vedla na správném místě. Avšak zatímco její soud vydává navzájem si odporující judikáty (závazná rozhodnutí NS, která jsou závazná pro soudy nižších stupňů) a pracuje tak zcela proti smyslu své existence a její místopředseda Kučera tráví volný čas poněkud kontroverzním zajížděním nového auta exministra Němce, Brožová bojuje za právo na špatné hospodaření s veřejnými prostředky a vlastní neodvolatelnost.

Nezávislost soudců není pro beztrestné plýtvání veřejnými penězi

Neodvolatelnost je bezpochyby jedním ze základních předpokladů nezávislosti soudců. Jen tak se mohou soudci rozhodovat zcela nezávisle na vůli nadřízených či mocných. Toto výjimečné privilegium se však z logiky věci má týkat právě jen souzení, kde by případný strach daného soudce mohl ovlivnit jeho spravedlivé rozhodnutí a tak nevratně (v případě soudu Nejvyššího, případně Ústavního) ovlivnit práva účastníků řízení. Jaké má však opodstatnění neodvolatelnost z funkce předsedy soudu, tedy pozice hlavně managerské?

Předseda soudu totiž není "nejlepším právníkem v baráku". Naopak to má být člověk, který je schopen sestavit fungující kolektiv svých místopředsedů a předsedů jednotlivých senátů, má zajistit hladké fungování soudu po stránce organizační (aby měli soudci volné jednací síně, dostatek zapisovatelek a kancelářských potřeb...etc.) i ekonomické (aby ministerstvo financí nebylo nuceno odpouštět pokuty za nezvládnuté hospodaření). Po právní stránce má hlavně zajišťovat soulad zmíněných judikátů, aby soud nevnášel ještě větší zmatek do rozhodování soudů nižších stupňů. Iva Brožová se však domnívá, že obě složky jejího povolání jsou neoddělitelné a ona má nezadatelné právo utrácet veřejné prostředky zcela dle svého uvážení a nikdo nemá právo ji z to odvolat. Tento její názor již dříve potvrdil Ústavní soud při jejím sporem s prezidentem Klausem, další dějství sporu skončilo právě teď.

Brožová se raduje, nemá ale proč

Iva Brožová se teď cítí jako velká vítězka - vždyť uspěla v několikátém sporu v řadě. Neuvědomuje si ale, že se právě teď dostala do postavení šachisty, který sice s velkou slávou sebral soupeři královnu, v samém opojení ze svého úspěchu si však ani nevšiml, že dal sám sobě mat. Novináři komentující dnešní rozsudek Vrchního soudu nechápou, proč ministr Pospíšil žalobu podával, když mu ji vzápětí soud vrátil jako bezpředmětnou. Spekulují, zda jde o jeho nezkušenost, neznalost či prostě jen o to, že Brožovou nemá rád a chce ji alespoň pozlobit, když na ní nemůže jinak. Pospíšil je však velice dobrý stratég a zákony zná dobře.

Pospíšil totiž právě dnes dostal Brožovou přesně tam, kde ji chtěl mít. Dovedl ad absurdum předchozí výrok Ústavního soudu a poukázal na to, že dnes prostě neexistuje způsob, jak odvolat neschopného managera, pokud je shodou okolností také soudcem. Od dnešního dne má Pospíšil štempl na to, že ačkoliv má za fungování a hospodaření soudů přímou zodpovědnost, tudíž nese zodpovědnost i za ekonomické chyby Brožové, nemá jedinou šanci, jak ji ovlivnit. Má razítko na to, že kdyby se některý z funkcionářů soudu zbláznil (a teď bez narážky na paní doktorku) a například prodal budovu soudu za korunu svému synovi, nikdo v této zemi nemá možnost s tím cokoliv udělat. Ano, přesně tohle myslel prezident Klaus onou soudcokracií - dnes je rozhodnutím Ústavního soudu, který zakázal Klausovi Brožovou odvolat (připomínám nechtěl ji odvolat z pozice soudkyně, jen z řídící funkce), soudní moc v pozici, kdy je jako jediná zcela mimo kontrolu ostatních mocí ve státě a má tak nad nimi převahu.

Co z toho ale vyplývá - máme se obávat o osud demokracie? Nemyslím a když, tak ze zcela opačné strany. Jak jsem již napsal, Pospíšil dobře ví co dělá. Úmyslně situaci vyhrotil, aby poukázal na neudržitelnost stávajícího stavu. Tím si zároveň uvolnil ruce k tlaku na druhou stranu. Pokud bude trvat na návrhu, ať o osudech soudců nerozhoduje jen soudcovská samospráva, ale jakési komise s účastí advokátů a možná i politiků či jimi dosazených laiků, nikdo jej nemůže obvinit z útoku na soudcovskou nezávislost. Vytáhne dnešní rozhodnutí a kritiky snadno umlčí. I v rámci právnické komunity se dnes najde jen málo těch, kteří Brožovou ještě mohou hájit bez toho, aby se ztrapnili (a to více s ohledem na zmíněné odporující si judikáty, které vytváří v zákonech chaos, než na nějaké zfušované účetnictví), po dnešním rozsudku už bude její pozice neudržitelná. Brožová rozehrála vysokou hru, v níž se však zcela ztratila. Svou ješitnou válkou proti prezidentovi rozhoupala dosud poklidně plující bárku rozdělení mocí a až se tato opět vrátí na klidné moře, nic nebude na svém místě. Brožová jistě ne, uvidíme, kam se skutečně posunou nové hranice mezi soudci, zákonodárci a výkonou mocí.

FOTO: MF DNES