Milý irský snímek Once získal Oscara za filmovou píseň a do Čech tak míří další zlatá soška. Okolnosti ocenění i samotné nominace však zanechávají podivný pocit morální kocoviny. A teď tu máme skandál, prezident Klaus, za nějž se oceněná Irglová "hrozně stydí", si dovolil neposlat blahopřejný telegram. Irglová by se ale měla stydět hlavně za ušmudlaného Oscara.
profimedia Spravedlivě rozhořčená redaktorka iDNES Jana Záhorková srovnává zisk Oscara s úspěchy českých reprezentantů na zásadních sportovních střetnutích - olympiádách či mistrovstvích světa. Pomiňme pozoruhodnost požadavku na jakousi "vymahatelnou gratulaci" a přistupme na chvíli na její argumentaci.
Jak zjistili redaktoři serveru Týden.cz , již samotná nominace písně z filmu Once odporovalo hned několika pravidlům americké Akademie filmových věd a umění. Tyto pochybnosti se nikdy nikdo nepokusil věcně vyvrátit, nepočítáme-li ohlušující křik zdravého jádra naší kulturní fronty v čele s panem Hřebejkem a šéfem kultury ČT Svobodou, který novináře z Týdnu dokonce nazval národními zrádci. Těžko říci, jak to přesně myslel, ale pokud je zradou národa říci nepohodlnou pravdu, pak mám pocit, že pan Svoboda na svém postu přesluhuje bratru dvacet let. Komise posuzující zmíněné pochybnosti nakonec skladbu nevyřadila. Neprokázalo se, že pravidla porušena nebyla, ale Hřebejkův film a české koncerty nebyly shledány natolik důležitými, aby je Akademie vzala v potaz. "Hansard a jeho spolupracovnice Markéta Irglová hráli na některých místech, která se neukázala natolik důležitá, aby oprávněnost nominace změnila," stojí doslova v prohlášení Akademie, která tak de facto označuje Českou republiku za místo, kde, řečeno jazykem starých map, žijí lvi. Převedeme-li to do argumentů redaktorky Záhorkové, sportovec sice před mistrovstvím podváděl, ale bylo kdesi v divočině, tak se to tak nepočítá.
Duch fair play by jistě velel z účasti v klání čestně odstoupit, duch vlastenectví se pak ohradit proti podobným výrokům o naší zemi. Hansard s Irglovou jsou ale z jiného těsta. Dvojice umělců, která se zaštiťuje "vyšším" uměním a opovrhuje komercí, nad tím ani nezauvažovala a chytila se své šance za pačesy. Naše "reprezentantka" pak ještě v deníku Právo stihla projevit svojí loajalitu republice tím, že prohlásila, že se za našeho prezidenta "hrozně stydí".
Myslím, že by se skutečně měla zamyslet zejména sama nad sebou a skutečnou hodnotou jejího vítězství. Jistě, soška je to krásná, předával ji Travolta a na večírku se setkali s takovou spoustou slavných lidí. Navíc jí to bezesporu pomůže v kariéře a jde přeci o dobrou věc. Nechci být soudcem, těžko si dovedu představit, že bych se v její pozici toho všeho vzdal a zbyl mi jen dobrý pocit. Mohu jen doufat, že bych to udělal, ale nevím. Ale nesrovnávejme toto umolousané vítězství v anketě, která vykládá pravidla dle potřeby, s čestným bojem sportovců. Snad to zní příliš vzletně, ale to jsou skuteční reprezentanti, kteří bojují nikoliv jen za sebe, ale za čest a slávu České republiky. Na tu čest prosím nezapomínat.
